Jsme o 15 let dále..

​

V době mého studia oboru fyzioterapie bylo k dispozici jen velmi omezené množství odborné literatury. Aktuální odborná literatura postihovala především práci rehabilitační sestry, přičemž celý obor byl na přerodu z odborné střední školy na formu bakalářského vysokoškolského studia. Mezi jednotlivými fakultami v zemi panovala velká rivalita v náhledu na rehabilitaci a výklad pojmu rehabilitace se jen velmi pomalu dostával z pout „cvičitelek“ a léčebného tělocviku. Z pohledu lékařského stavu byla rehabilitace stále jen naprosto podružný vědní obor, jehož odbornou výuku akademici brali jako pouhý vedlejší produkt, v té době nutného rozšiřování fakultních oborů.

 

Proto jsem opravdu vděčný, že mi osud poslal do cesty několik osvícených odborníků, kteří dokázali dohlédnout budoucí význam kvalitního vzdělání fyzioterapeutů, jejich začlenění do mezioborových týmů a připuštění faktu, že fyzioterapeut má mít dostatečnou odbornou erudici, aby mohl svým názorem být lékaři odpovídajícím partnerem a převzal tímto řadu jeho kompetencí, včetně odborného rozhodování, jak má být rehabilitační léčba nastavena a vedena.  

 

Tito lidé mne nasměrovali k vnímání fyzioterapie jako oboru, který dokáže účinně a zejména nefarmakologicky zasáhnout do řady tělesných funkcí. Tedy za podmínky, že je terapeut schopen tyto souvislosti vnímat. Pohyb, jako sjednocující aspekt lidského projevu, není možný bez odpovídající koordinace a funkce všech tělesných systémů. A jen intenzivní studium na srovnatelné úrovni lékařskému vzdělání může umožnit pochopení těchto souvislostí.

 

Fyzioterapie proto pro mne dostala úplně jiný význam. Pochopil jsem, že fyzioterapie není o pouhém cvičení končetin a o tom, jak vytáhnout pacienta z nemocničního lůžka na procházku do okolní zahrady, ale že má vysoký potenciál dostat se blíže k podstatě řízení lidské hybnosti, než jakýkoliv jiný obor.  Tehdy si mne rehabilitace našla a již nepustila.

 

Studium nejdůležitější složky, tedy řídící funkce centrálního nervového systému, se nejlépe provádí na oddělení neurologie. Proto mé kroky mířily právě tam a při té příležitosti jsem se pustil do jednoho z nejobtížnějších onemocnění, Roztroušené sklerózy. Nedostatek informací a kvalitní studijní odborné literatury mne přirozeně zavedl do zahraniční. Předpokládal jsem, že fyzioterapie již má v Evropě své pevné místo, daleko pevnější než u nás.

 

Jsme o 15 let dále.. a nejen v české odborné veřejnosti stále většinově převládá náhled na fyzioterapeuta jako cvičitele, maséra či napravovače zad, který pouze plní preskripci lékaře.

 

Rád bych Vám nabídl k tomuto názoru alternativu = v podobě kvalitního a individuálního přístupu, se zcela cílenou fyzioterapeutickou léčbou.