top of page

Prof. MUDr. Václav Vojta (*12. 7.1917 - † 12. 9. 2000) byl významný český lékař, který se specializoval zejména v dětské neurologii. Svými odbornými znalostmi a metodickou výzkumnou prací, podepřenou četnými klinickými pozorováními, výrazně přispěl k rozvoji znalostí v oboru dětské neurologie a kineziologie.

 

Prof. Vojtovi se podařilo sjednotit a obohatit souhrnné vyšetřovací postupy u novorozenců a dětí s klinickým postižením. Tyto neuro-kineziologické postupy se dnes po celém světě používají pro časnou diagnostiku motorických vývojových poruch u kojenců a malých dětí.

 

Při další práci, zejména u dětí s DMO (dětská mozková obrna), dokázal nejen opakovaně vyvolávat, ale i popsat a definovat, nevědomé pohybové (motorické) reakce trupu a končetin, které u těchto dětí vznikaly v důsledku opakovaných fyzických podnětů ve specifické poloze. U takto stimulovaných dětí s DMO pak docházelo ke zlepšení řeči, vzpřimování se a také chůze.

 

Prof. Vojta následně popsal pohybový obsah a léčebné využití těchto motorických reakcí a označil je názvem tzv. REFLEXNÍ LOKOMOCE, označována také jako Vojtův princip.

 

Prof. Vojta položil mimo jiné základy systému dalšího vzdělávání pro lékaře a fyzioterapeuty v oblasti neuro-kineziologické diagnostiky a aplikace terapie na základě vývojové kineziologie u kojenců, malých dětí, mladistvých a dospělých s pohybovými poruchami. Dalším rozvojem vzdělávacího systému se v současnosti zabývá obecně prospěšné sdružení Mezinárodní Vojtova společnost (IVG) se sídlem v Mnichově, kterému předsedal prof. Vojta až do své smrti.

 

Souhrnně se tato zcela jedinečná metoda diagnostiky a léčby označuje jako Vojtova metoda.

 

 

více informací o prof. Vojtovi

Prof. MUDr. Václav Vojta

Prof. Václav Vojta

(cit.z RL-CORPUS s.r.o)

Reflexní lokomoce - Vojtův princip

Prof. MUDr. Václav Vojta

 

  • 1948 - 1956  Asistent na Neurologické klinice UK v Praze

  • 1956 - 1961 Přednosta Oddělení dětské neurologie 4. Neurologické kliniky LF UK v Praze

  • 1961 - 1968 Dětská neurologie Fakultní polikliniky na Karlově náměstí  v Praze, metodický vedoucí Dětské léčebny DMO v Železnici

  • 1968   Emigrace do Německa

  • 1968 – 1975 vědecký pracovník na Ortopedické klinice v Kolíně nad Rýnem

  • 1975 – 1995 vedoucí oddělení rehabilitace Dětské centrum v Mnichově

  • 1990 – 1995 mimo jiné také LF UK v Praze  

REFLEXNÍ LOKOMOCE - Vojtův princip

Lidská lokomoce = lidský pohyb (vpřed) je naprosto automatický pohyb těla v prostoru, na který nemusíme myslet, probíhá automaticky, zapíná se automaticky a jeho hlavním cílem je komunikace a dosažení nějakého cíle (uchopit, přemístit atd.). Tato automatika se vyvíjí společně se zráním CNS především v prvním roce a půl našeho života (lidský pohybový vývoj = ontogneze blíže popisuje tzv. vývojová kineziologie). Plného rozsahu využití pak dosahuje při samostatné vzpřímené chůzi. V průběhu dalšího života již obsahuje prakticky všechny důležité svalové souhry, které jsou v průběhu lidského pohybu zapotřebí. 

 

REFLEXNÍ LOKOMOCE představuje zvláštní koordinované pohybové reakce celého těla, které jsou vyvolávány automaticky a nevědomně (= nezávisle na naší vůli) stimulací spoušťových reflexních zón (bodů) v přesně definovaných polohách. Pro terapii jsou důležité tři základní modely pohybu, které podle pohybového obsahu prof. Vojta nazval následovně:

 

  • Reflexní otáčení

  • Reflexní plazení

  • První pozice

  

 

 

  • Předpokladem reflexní lokomoce jsou geneticky zakódované vrozené pohybové vzory v našem CNS (centrální nervový systém)

 

  • Ontogeneze se zabývá a popisuje vývoj lidské hybnosti (motoriky)

 

  • Pojmenování "Reflexní" označuje fakt, že na používané stimuly v rámci terapie dochází ke konstantní = automatické pohybové odpovědi, tedy bez aktivní vědomé spolupráce stimulované osoby  

 

  • Spoušťové reflexní zóny (body) jsou místa nebo oblasti stimulace lokalizované zejména na periostu kostí a ve fasciích

 

  • Stimulace reflexních zón probíhá většinou tlakem terapeuta na spoušťové zóny. 

 

  • Odpor proti vznikajícímu pohybu jednotlivých částí těla se používá pro zesílení reakce 

 

  • Pohybové reakce reflexní lokomoce jsou přítomny u každého lidského jedince nezávisle na jeho věku

    • jde o uměle vybavitelné vzory, které se jako celek v lidském pohybovém vývoji neobjevují

    • obsahují ale dílčí vzory pohybového vývoje, které již v lidském pohybovém vývoji přítomny jsou

    • pohybové reakce lze kompletně aktivovat již u novorozence a libovolně často je vyvolávat

 

  • Cílem použití reflexní lokomoce v terapii

    je ovlivnění základních prvků lidského vzpřimování a pohybu vpřed:

    • rovnováha těla při vlastním pohybu 

    • vzpřimování těla proti gravitaci 

    • cílené uchopovací a krokové pohyby končetin 

FAQ
(FAQ) ČASTO KLADENÉ DOTAZY

01

Co se děje při aktivaci reflexní lokomoce? 

 

  • Při vlastní aktivaci dochází k postupnému koordinovanému a rytmickému náboru svalových vláken kosterního svalstva a ke stimulaci jednotlivých úrovní CNS. Tímto jsou osloveny a výrazně stimulovány všechny pohybové souhry, které běžně při našem pohybu používáme, především v oblasti páteře, horních i dolních končetin, prstů či obličeje. Nejsou oslovovány pouze jednotlivé svaly, ale předevěím komplexní funkce jako např. úchop, opora, vzpřimování a další, které se pak promítají do běžných pohybových dovedností, jakými jsou například chůze po schodech, otáčení se, vstávání ze židle  atd.

  • U nemocných, kteří mají tyto běžné pohybové reakce oslabné nebo v důsledku svého postižení je nemají prakticky k dispozici, dochází podle prof. Vojty po opakované stimulaci k „novému propojení“ funkčně blokovaných nervových spojů mezi mozkem a míchou a objektivnímu zlepšení těchto funkcí.

02

Jak probíhají reakce reflexní lokomoce prakticky? 

 

  • Pacient si lehne na Vojtův stůl a trapeut ho nastaví do požadované polohy zamýšleného modelu. Terapeut nedává pacientovi žádné speciální pokyny k pohybu. Teraput zvolí specifický tlak na spoušťové zóny a zóny vhodně kombinuje s odporem proti vznikajícímu pohybu pro dosažení optimálního rozvoje pohybové reakce a optimálního zapojení svalových souher.   

  • Každá aktivace má individuální průběh, který koresponduje / odpovídá aktuálnímu pohybovému projevu léčeného klienta (i jeho klinickému postižení). Nicméně vždy, ať už ve větší či menší míře, sleduje stejný průběh daného modelu (otáčení, plazení aj.), který popsal prof. Vojta.

  • V úvodu dochází ke zvyšování svalového napětí kosterního svalstva. Mohou se objevit svalové záškuby (fascikulace). S rozvojem reakce dochází ke kvalitativním i kvantitativním změnám dýchání. Tělo se podle výchozího nastavní začne zpevňovat a následně končetinami "opírat"  o podložku. Dochází ke změně postavení kloubů končetin a prodloužení páteře. Hlava a krční páteř má snahu rotovat z výchozího postavení (které je v částečné rotaci) do středového nastavení. Na rukách a nohách se objevuje podle daného modelu úchopové postavení a tělo se zvedá proti gravitaci. 

  • Současně dochází ke změně postavení očí, jazyka a dolní čelisti. Významně jsou aktivní také vegetativní funkce, které řídí například funkci močového měchýře, střev a kardiovaskulární funkce.

03

Je Vojtova metoda vhodná také pro mne? (Indikace)

 

  • Vojtova metoda svým unikátním přístupem a přímým ovlivněním všech neurofyziologických úrovní řízení hybnosti může být prospěšná prakticky pro jakékoliv pohybové potíže v jakákoliv věkové kategorii např. v důsledku neurologického, ortopedického, traumatického nebo i gynekologického postižení. Vojtova metoda pozitivně ovlivňuje automatické držení páteře,  postavení a hybnost včech kloubů, svalové napětí, při aktivaci se se změnou napětí automaticky upravuje i napětí ostatních měkkých tkání.

  • Vaše potíže mohou být samozřejmě i sekundární, následkem akutního i chronického onemocnění a mohou ovlivňovat např. Vaše sportovní aktivity nebo Vaši pracovní činnost. I zde Vám může Vojtova metoda pomoci.

  • Základním kritériem je aktuální objektivní nález, důsledné vyloučení systémových onemocnění   

 

  • Nejčastějšími indikacemi Vojtovy metody u dospělích a dětí jsou zejména:   

    • vertebrogenní onemocnění (bolesti zad, výhřezy meziobratlových plotének, degenerativní postižení páteře, akutní i chronické skoliózy aj.

    • degenerativní onemocnění kloubů (artrózy) 

    • ortopedické pooperační stavy (stavy po operacích ramene, kolen, kyčlí aj.)

    • traumatické pooperační stavy (stavy po frakturách aj.)  

    • dechové poruchy, astma bronchiale

    • neurologická onemocnění postihující hybnost následkem postižení CNS (CMP - centrální mozková paréza, Parkinsonova choroba, Roztroušená skleróza aj.), včetně ovlivnění činnosti svěračů (např. inkontinence moči)

    • neurologická onemocnění postihující periferní nervy (periferní parézy končetin aj.)

    • centrální koordinační porucha

    • infantilní cerebrální parézy

    • sportovní úrazy

    • optimalizace sportovní přípravy a sportovního výkonu

04

Kdy se Vojtova metoda nemůže aplikovat? (Kontraindikace)

 

Vojtova metoda se u dospělých a u dětí nemůže použít pokud jsou přítomny následující příznaky: 

 

  • akutní horečnaté (zánětlivé nebo virové) onemocnění

  • akutní průjmové onemocnění

  • akutní zvracení

 

Dále se nedoporučuje aplikovat Vojtovu metodu: 

 

  • očkování živými vakcínami podle určení lékaře (zpravidla 10 dnů po očkování)

  • vysoké dávky kortikoidů - např. fáze ataky RS, akutní exacerbace revmatických onemocnění, akutní stadium CMP atd. 

  • těžké mentální stavy

  • těhotenství pacientky

  • specifická onemocnění, jako je např. osteogeneze, onemocnění srdce aj.

bottom of page